Velikost

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) 

Úvod

Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) je malý, nezaměnitelný pěvec, který je charakteristickým obyvatelem rozsáhlých rákosových porostů. Navzdory svému českému rodovému jménu „sýkořice“ nepatří mezi pravé sýkory (čeleď Paridae), ale tvoří samostatnou čeleď sýkořicovití (Panuridae), případně bývá řazena do širší čeledi Paradoxornithidae. Je známá především díky výraznému pohlavnímu dimorfismu, kde samec má nápadné černé „vousy“, a díky svému specifickému hlasu a způsobu života vázanému na rákosiny. Právě nyní, na začátku dubna, začíná její hlavní hnízdní období.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Sýkořicovití (Panuridae) – důležité: není příbuzná sýkorám z čeledi Paridae
• Rod: Panurus
• Druh: Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost: Drobný pták, délka těla okolo 12,5 cm, ale včetně velmi dlouhého stupňovitého ocasu měří až 16,5 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 10–21 g. Celkově působí jako malá kulička s dlouhým ocasem.
• Pohlavní dimorfismus: Velmi výrazný.
  • Samec: Má světle šedou až modrošedou hlavu s jasně žlutým okem a žlutým zobákem. Nejnápadnějším znakem jsou dva široké, černé pruhy táhnoucí se od oka dolů po stranách krku, připomínající vousy či knír (odtud jméno). Hřbet a boky jsou teplé skořicově hnědé až rezavě žluté. Spodina je světlejší, béžová. Pod ocasem má černé spodní krovky ocasní.
  • Samice: Je zbarvena mnohem nenápadněji. Je převážně jednotně béžovohnědá až pískově žlutá, bez šedé hlavy a bez černých „vousů“. Zobák a oko má také žlutavé.
• Mláďata: Podobají se samici, jsou celkově světlejší a mohou mít tmavé (až černé) pole na hřbetě a na krajích ocasu.
• Ocas: Dlouhý, stupňovitý, rezavě hnědý, často držený svěšený dolů nebo mírně zvednutý.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Palearktický druh s ostrůvkovitým rozšířením napříč mírnou Evropou a Asií. Chybí ve Skandinávii (kromě jihu), Irsku a na většině středomořských ostrovů.
• Biotop: Je striktně vázána na rozsáhlé, husté a pokud možno nezničené porosty rákosu obecného (Phragmites australis), obvykle na březích stojatých nebo pomalu tekoucích vod (rybníky, jezera, mokřady, slepá ramena řek). Vyžaduje dostatečnou plochu rákosin pro celoroční život.
• Výskyt v ČR: V České republice je lokálním a nepříliš hojným hnízdičem. Její výskyt je soustředěn do oblastí s velkými rybničními soustavami a mokřady. Klíčovými oblastmi jsou Jižní Morava (zejména rybníky u Lednice, Pohořelic – jako je Novoveský rybník, rybníky u Mušova/Nových Mlýnů – což je relevantní pro Břeclavsko) a Jižní Čechy (Třeboňsko, Českobudějovicko). Může se objevit i v dalších vhodných lokalitách (např. Poodří, Polabí), ale méně pravidelně.
• Migrace: Je převážně stálá, ale mimo hnízdní období se může potulovat a podnikat kratší či delší přelety (tzv. irupce), zejména na podzim a v zimě, kdy hledá nové vhodné rákosiny s dostatkem potravy. Může tak dočasně osídlit i menší rákosové porosty.

Potrava

• Složení: Potrava se výrazně mění podle sezóny:
  • Jaro a léto (hnízdní období): Živí se především živočišnou potravou – drobným hmyzem (mšice žijící na rákosu, dvoukřídlí, larvy), pavouky a dalšími bezobratlými, které sbírá přímo ze stébel a listů rákosu. Tuto potravu využívá i pro krmení mláďat.
  • Podzim a zima: Potrava se mění téměř výhradně na rostlinnou. Hlavní složkou jsou semena rákosu obecného. Pro jejich trávení polyká drobné kamínky (gastrolity), které jí v žaludku pomáhají semena rozmělnit. Sliznice jejího žaludku se na zimu také přizpůsobuje této tvrdé stravě.
• Způsob obživy: Potravu hledá akrobatickým šplháním po rákosových stéblech, často se zavěšuje i hlavou dolů.

Chování a hlasové projevy

• Aktivita a sociální chování: Je to velmi společenský pták, zejména mimo hnízdní období se často pohybuje v menších či větších hejnech. Ptáci v hejnu udržují neustálý hlasový kontakt. Je aktivní, pohyblivá, ale může být obtížné ji v hustém rákosí spatřit.
• Pohyb: Charakteristicky šplhá a poskakuje po stéblech rákosu, využívá svůj dlouhý ocas k udržování rovnováhy. Létá nízko nad rákosím, třepotavým letem s mělkými údery křídel.
• Hlas: Velmi charakteristický. Nejčastějším projevem je zvonivé, kovově znějící „ping-ping“ nebo „čink-čink“, které se nese rákosinou. Tento hlas slouží ke kontaktu v hejnu. Mají i další, méně nápadné cvrčivé zvuky.

Hnízdění a rozmnožování

• Hnízdní období: Začíná již koncem března nebo začátkem dubna (právě nyní) a může trvat až do srpna, často hnízdí 2-3krát ročně.
• Hnízdiště: Staví hnízdo hluboko v hustém, často loňském rákosí, obvykle nízko nad vodou nebo vlhkou půdou (ve výšce 10–50 cm).
• Stavba hnízda: Buduje hluboké, miskovité a velmi úhledné hnízdo ze suchých listů rákosu a dalších rostlinných materiálů. Vnitřek (kotlinku) vystýlá jemnými květy rákosu (chmýřím) a někdy i peřím.
• Snůška: Obsahuje 5–7 (někdy až 12) bělavých až nažloutlých vajec s jemnými tmavými tečkami a čárkami.
• Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu asi 12–13 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči hmyzem a pavouky. Hnízdo opouštějí již po 9–12 dnech, kdy ještě nejsou plně schopna letu, ale obratně šplhají po okolním rákosí. Rodiče je dokrmují ještě další 1-2 týdny.

Stav populace a ochrana

• Status: Podle IUCN je celosvětově hodnocena jako „málo dotčený“ druh (LC) díky velkému areálu rozšíření.
• Status v ČR: V České republice je však situace jiná. Je zařazena v Červeném seznamu ptáků ČR v kategorii Zranitelný (VU). Její populace jsou relativně malé, lokalizované a mohou podléhat značným fluktuacím v závislosti na podmínkách (tvrdost zimy, stav rákosin). Je také chráněna zákonem jako silně ohrožený druh.
• Ohrožení: Hlavním ohrožujícím faktorem je ztráta a degradace jejího specifického biotopu – rozsáhlých rákosin. To zahrnuje:
  • Meliorace a vysoušení mokřadů.
  • Nevhodné hospodaření na rybnících (např. příliš časté a rozsáhlé kosení nebo vypalování rákosu, zejména v zimním období, kdy ničí potravní zdroje a úkryty).
  • Znečištění vody ovlivňující kvalitu rákosin a dostupnost hmyzu.
  • Fragmentace vhodných biotopů.
• Ochrana: Ochrana sýkořice vousaté spočívá především v ochraně a vhodném managementu rozsáhlých rákosových porostů. Je potřeba zajistit mozaikovitou seč rákosu (ponechání části starého rákosu přes zimu), udržovat stabilní vodní režim a minimalizovat rušení v hnízdní době. V oblastech jako je Břeclavsko, kde se vyskytuje, je monitoring její populace a stavu rákosin důležitý.

Zajímavosti

• Název „vousatá“ je odvozen od nápadných černých pruhů na hlavě samce.
• Přestože byla dříve řazena k sýkorám (odtud český název), genetické studie prokázaly její odlišné postavení. Je unikátním zástupcem své čeledi v Evropě.
• Anglický název „Bearded Reedling“ (vousatá rákosnice) je výstižnější než starší, ale stále občas používaný název „Bearded Tit“.
• Její schopnost přejít v zimě téměř zcela na semennou dietu a adaptace trávicího traktu je pozoruhodná.

Závěr

Sýkořice vousatá je unikátní a specializovaný ptačí druh, který je klenotem našich mokřadních ekosystémů, zejména rozsáhlých rákosin. Její přítomnost signalizuje zachovalost a kvalitu tohoto biotopu. Vzhledem k její zranitelnosti v České republice a závislosti na specifickém prostředí je ochrana rákosin a mokřadů klíčová pro její dlouhodobé přežití. Pozorování hejnka těchto čilých ptáků s jejich charakteristickým „ping“ hlasem v rákosí na Břeclavsku či Třeboňsku patří k nevšedním ornitologickým zážitkům.

Rozšíření

Význam