Velikost

Výr velký (Bubo bubo)

Úvod

Výr velký je naší a zároveň i evropskou největší sovou. Tento majestátní a silný noční predátor z čeledi puštíkovitých je nezaměnitelný díky své impozantní velikosti, výrazným péřovým „ouškům“ a velkým oranžovým očím. Obývá širokou škálu prostředí od horských oblastí po nížiny, všude tam, kde nachází klidná místa k hnízdění a dostatek potravy. V České republice prošel dramatickým vývojem – od téměř vyhubení v polovině 20. století až po současný stav, kdy se jeho populace díky ochraně výrazně zotavila, přesto stále čelí řadě hrozeb.

Systematické zařazení:

• Řád: Sovy (Strigiformes)
• Čeleď: Puštíkovití (Strigidae)
• Rod: Výr (Bubo)
• Druh: Výr velký (Bubo bubo)

Popis:

• Velikost: Největší evropská sova. Délka těla 60–75 cm, rozpětí křídel 150–180 cm. Hmotnost se pohybuje od 1,5 kg u menších samců až po více než 4 kg u velkých samic. Samice je výrazně větší a mohutnější než samec.
• Tvar těla: Velmi robustní, silná stavba těla s širokou hlavou a širokými křídly.
• Zbarvení: Peří je dokonale maskovací (kryptické). Svrchní strana těla je tmavě hnědá až černohnědá s výrazným béžovým, okrovým až rezavým mramorováním, skvrněním a proužkováním. Spodina těla je světlejší, okrová nebo nažloutlá, s výraznými tmavými podélnými pruhy na hrudi a jemnějším příčným vlnkováním na břiše a bocích. Kresba je velmi variabilní.
• Klíčové znaky:
  • Péřová ouška: Na hlavě má dlouhá, vztyčitelná pera, která připomínají uši (nejedná se však o sluchové orgány). Tato „ouška“ vztyčuje při vzrušení nebo pro maskování, při letu nebo odpočinku je sklápí.
  • Oči: Velmi velké, směřující dopředu, s výraznou oranžovou (někdy až červenooranžovou) duhovkou. Intenzivní pohled je jedním z jeho dominantních rysů.
  • Nohy a pařáty: Velmi silné, mohutné, opeřené až po drápy. Pařáty jsou impozantně velké a silné, uzpůsobené k uchvácení i velké kořisti.
• Obličejový závoj: Méně výrazný než u některých jiných sov.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření zahrnující většinu Evropy (chybí např. v Irsku, na Islandu, na většině Britských ostrovů), severní Afriku, Blízký východ a široký pás Asie až po Sachalin a Čínu.
• Habitat: Je poměrně přizpůsobivý, ale vyžaduje kombinaci nerušených míst pro hnízdění a otevřených nebo polotevřených ploch pro lov s dostatečnou nabídkou potravy. Typickými hnízdními biotopy jsou skalnaté oblasti (skalní stěny, srázy, rokle), kamenolomy (aktivní i opuštěné), rozsáhlé lesy (zejména na svazích nebo s přítomností skalních výchozů), ale i staré hrady nebo zříceniny. Loveckými teritorii mohou být pole, louky, pastviny, okraje lesů, stepi, vřesoviště, okolí vodních ploch, ale i průmyslové zóny nebo okraje měst.
• Výskyt v ČR: V minulosti byl výr velký v ČR téměř vyhuben přímým pronásledováním. Po zavedení zákonné ochrany v polovině 20. století a díky spontánnímu šíření i lokálním reintrodukčním programům se jeho populace výrazně zotavila a rozšířila. Dnes hnízdí roztroušeně na většině území ČR ve vhodných biotopech. Vyskytuje se jak v horských a podhorských oblastech, tak v pahorkatinách a místy i v nížinách. Na jižní Moravě nachází vhodné podmínky například ve skalnatých oblastech Pavlovských vrchů, v opuštěných lomech, podél řeky Dyje a v rozsáhlejších lesních komplexech hraničících s otevřenou krajinou, jeho výskyt v širším okolí Břeclavi je tedy pravděpodobný.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je vrcholovým predátorem s mimořádně širokým potravním spektrem. Základ tvoří středně velcí savci, jako jsou králíci, zajíci, ježci (které dokáže obratně „oloupat“ z bodlin), potkani, krysy, hraboši, veverky, ale i kuny, lasičky nebo dokonce mladé lišky či srnčata. Významnou složku tvoří také ptáci různých velikostí – holubi, havrani, vrány, kachny, lysky, bažanti, koroptve, ale loví i jiné dravce a sovy (např. káně, poštolky, kalouse ušaté, puštíky). Méně často požírá obojživelníky, plazy, ryby nebo větší hmyz. Složení potravy silně závisí na místní a sezónní dostupnosti kořisti.
• Způsob lovu: Loví především za soumraku a v noci. Nejčastěji využívá lov z vyvýšeného místa (skála, strom, sloup) – vyhlíží a naslouchá, a když spatří kořist, tichým klouzavým letem na ni zaútočí a uchvátí ji svými mohutnými pařáty. Loví také při pomalém pátravém letu nízko nad zemí. Let je naprosto tichý díky speciální struktuře per.
• Vývržky: Nestravitelné zbytky (kosti, srst, peří) vyvrhuje ve formě velkých, tmavých vývržků.

Chování a hlas:

• Aktivita: Aktivní hlavně v noci a za soumraku/svítání. Může však být viděn i ve dne, zejména v zimě, za špatného počasí nebo při krmení mláďat. Den tráví většinou ukrytý na skalní římse, ve výklenku, v hustém stromě nebo v opuštěné budově.
• Let: Let je pomalý, tichý, s mocnými údery širokých křídel. Při klouzavém letu drží křídla rovně.
• Hlas: Teritoriální houkání samce je nezaměnitelné – hluboké, dunivé, dvouslabičné „ú-hu“ nebo „bu-ho“, opakované v několikasekundových intervalech a slyšitelné na velkou vzdálenost (až několik km). Samice má podobné, ale vyšší houkání. Kromě toho vydávají i další zvuky – štěkavé, mňoukavé, syčivé a praskavé, zejména při obraně hnízda nebo komunikaci mezi partnery a mláďaty.
• Teritorialita: Je silně teritoriální, pár obhajuje velké území po celý rok.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Nestaví si vlastní hnízdo. Vejce klade přímo do mělkého důlku nebo na holý podklad na zvoleném místě. Nejčastěji hnízdí na chráněných skalních římsách, ve výklencích a polojeskyních na skalních stěnách nebo v lomech. Může zahnízdit i na zemi na strmém svahu pod převisem, mezi kořeny stromu, nebo výjimečně i ve velkém opuštěném hnízdě jiných dravců či čápů na stromech nebo skalách.
• Snůška a péče: Hnízdění začíná velmi brzy, často již koncem zimy (únor, březen). Samice snáší 1–4 (obvykle 2–3) velká, bílá, téměř kulatá vejce v intervalu několika dní. Na vejcích sedí převážně samice po dobu asi 34–36 dní. Samec ji během inkubace a v prvních týdnech po vylíhnutí zásobuje potravou. Mláďata se líhnou postupně, jsou pokryta bílým prachovým peřím. Samice je intenzivně zahřívá a krmí potravou natrhanou samcem. Později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdiště ve věku 5–7 týdnů, ale ještě nejsou plně vzletná a zdržují se v okolí. Létat začínají až ve věku cca 9–10 týdnů, ale zůstávají závislá na rodičích ještě několik měsíců.

Pohyb:

Výr velký je vysoce stálý a usedlý (sedentární) pták. Dospělí ptáci jsou extrémně věrní svému teritoriu a opouštějí ho jen výjimečně. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují a hledají vlastní teritoria, mohou při tom urazit i stovky kilometrů. Nejedná se o tažný druh.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). V Evropě však v minulosti prošel dramatickým úbytkem.
• Historický vývoj a současnost v ČR: V 19. a první polovině 20. století byl výr v ČR téměř vyhuben v důsledku přímého pronásledování (odstřel, vybírání hnízd, travičství), protože byl považován za škůdce zvěře. Po zavedení zákonné ochrany se jeho populace začala pomalu, ale úspěšně zotavovat. K tomu přispěly i lokální reintrodukční programy. V současnosti se odhaduje česká populace na 600–950 párů a druh byl v Červeném seznamu ptáků ČR přeřazen z kategorie ohrožený (EN) nebo zranitelný (VU) do kategorie téměř ohrožený (NT – Near Threatened). Stále však patří mezi zvláště chráněné druhy a čelí řadě hrozeb.
• Ohrožení:
  • Přímé pronásledování: Ilegální odstřel, odchyt do pastí a travičství stále představují hrozbu.
  • Úmrtnost na technických zařízeních: Velmi významnou příčinou úmrtnosti jsou nárazy do drátů elektrického vedení (zejména méně viditelných zemnících lan) a úraz elektrickým proudem na nebezpečných typech sloupů vysokého napětí. Také kolize s dopravními prostředky (auta, vlaky) a oplocením.
  • Rušení na hnízdištích: Zejména rekreačními aktivitami (horolezectví, turistika, geocaching, těžba dřeva) v blízkosti hnízd může vést k opuštění snůšky nebo ztrátě mláďat.
  • Ztráta a degradace biotopů: I když je přizpůsobivý, úbytek kořisti v intenzivně obhospodařované krajině může být problémem.
  • Sekundární otravy: Konzumace hlodavců otrávených rodenticidy.
• Ochrana: Vyžaduje pokračující přísnou ochranu a aktivní opatření:
  • Důsledné potírání ilegálního lovu a travičství.
  • Technická opatření na elektrických vedeních (instalace prvků zvyšujících viditelnost drátů, zabezpečení nebezpečných sloupů proti zkratům).
  • Ochrana známých hnízdišť před rušením, zejména v hnízdní době (zónace klidu, dohody s horolezci, lesníky, těžaři).
  • Zachování potravní nabídky podporou diverzity krajiny.
  • Osvěta veřejnosti.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je největší sovou světa (spolu s některými tropickými druhy).
• Jeho hluboké houkání patří k nejpůsobivějším nočním zvukům přírody.
• Péřová „ouška“ neslouží ke slyšení, ale ke komunikaci a maskování. Sluchové otvory jsou po stranách hlavy.
• V minulosti byl kvůli své síle a loveckým schopnostem často pronásledován, ale zároveň i obdivován a objevuje se v mnoha mýtech a legendách.

Závěr:

Výr velký je skutečným králem noční oblohy a vrcholovým predátorem naší přírody. Jeho úspěšný návrat do české krajiny po období téměř úplného vyhubení je povzbuzujícím příkladem účinnosti ochrany přírody. Přesto zůstává zranitelným druhem, který čelí řadě moderních hrozeb, zejména ze strany technické infrastruktury a rušení. Pro zajištění jeho trvalé existence je nezbytné pokračovat v jeho ochraně, minimalizovat rizika kolizí a úrazů elektrickým proudem a chránit jeho hnízdiště před nadměrným rušením. Jeho přítomnost je známkou relativně zdravého a rozmanitého prostředí.

Rozšíření